Alchymista

Dala jsem to sestře k narozeninám a upřímně jsem jí to trochu záviděla. V krabici je všechno, čtyři pryskyřice, uhlí, slída, nic se nedokupuje. Napsala mi ten večer, co zapálila Zelené. Od té doby jsem si objednala vlastní.

Když jsem počkal, až uhlík úplně zbělá, než jsem položil pryskyřici, přesně jak jste psali, kouř šel mnohem klidněji a majestátněji. Zatím jsme si se synem kouř užívali na terase. Váš obchod a vaše práce jsou opravdový klenot, jsem rád, že jsem na něj narazil.

Kadidlo jsem kupovala u tří různých prodejců a jen tady bylo Zelené opravdu zelené, ne hnědé, co se za zelené vydává. Vůně je čistá a živá. Jednu hvězdičku si nechávám jen proto, že uhlík chce trpělivost, ale ta pryskyřice sama je opravdová ománská věc.

Pracuju se zpívajícími mísami a gongy a chtěla jsem vůni, která v místnosti zůstane a nebude bojovat se zvukem. Dračí krev dělá přesně tohle, uzemní všechno, jakmile poslední mísa dozní. Lidé často ztichnou, aniž by věděli proč.

Na vůni si stěžovat nemůžu, všechny čtyři jsou opravdové a Zelené je hvězda. Jediné, co mi vadí, je, že sáček jantaru se vyprázdní rychleji než ostatní, nejspíš proto, že mi chutná nejvíc. Jantar si objednám samostatně.

Otevřel jsem sáček napůl s očekáváním obvyklých hnědých hrudek. Je poctivě zelená. Ten večer jsem ji zapálil na terase.

Zelená královská pryskyřice mě strašně zajímala a nezklamala. Dorazila a je nádherná. Vůně je krásná, svěží a plná energie, opravdu výjimečná.

V neděli večer, než mě začne táhnout další týden, zapálím kousek Zeleného a pomalu uklidím kuchyň. Stala se z toho malá věc, na kterou spoléhám. Dračí krev si schovávám na chvíle, kdy se nemůžu usadit.

Večer si na tácek rozložím čtyři pytlíčky, kadidelnici a kleště. Je něco v tom skládání, co mě zpomalí dřív, než vůbec zapálím uhlík. Působí to jako dělané rukama, ne koupené v obchodě.

Procházím jimi pomalu, jednou za pár večerů, nespěchám. Zelené Hojari mi zatím hlavu zklidňuje nejvíc. Mít je všechny v jedné krabici znamená, že se nemusím rozhodovat, než zapálím uhlík.

Provoněla jsem tím celý dům a vím, že mi ta pryskyřice dlouho nevydrží, ne proto, že by byla neúsporná, ale protože ta vůně je neskutečná a budu po ní sahat často. Oleje si moje srdce získaly taky.

Vůně těch pryskyřic a toho oleje jsou strhující; svádějí teplem, tajemstvím a hloubkou. Začala jsem pálením zeleného kadidla a cítím, jak krásně mě to zklidňuje. Pro člověka, který v sobě nosí neustálé napětí a neklidnou hlavu, je to opravdu něco.

Ze čtyř se pořád vracím k tomu zelenému Hojari. Zapálím jediný kousek, jakmile byt ztichne, a chvíli s tím sedím. Ramena mi klesnou od uší, což mi žádná svíčka nikdy nedokázala.

Teprve začínám svou cestu se Zeleným kadidlem Hojari. Nádherná vůně a atmosféra v pokoji se začne tvořit sama. Na slídové destičce není žádný kouř, pryskyřice se jen jemně vaří.